Stavba nové školní budovy

V dubnu 1956 byly zahájeny přípravné práce ke stavbě nové školní budovy. MNV provedl vyjmutí plochy staveniště ze zemědělské půdy a dosavadní majitelé dostali náhradní pozemky. Projektantem školy byl architekt Prager ze Státního projekčního ústavu v Praze . Budoucí staveniště bylo zaměřeno pracovníky ústavu a byl provedený geologický průzkum podloží až do hloubky 12 metrů.   Byla vyhloubená 33 metrů hluboká studna. 8. října 1956  se začalo s hloubením základů a během měsíce byly zemní práce ukončeny a staveniště předáno stavbařům z  Pozemních staveb z Brna.  Vedoucím stavby byl František Bureš z Moravského Krumlova.

Na stavbu nové školní budovy byla pro rok 1957 určena částka l, 1 milionu korun.  Zdění  základů a sklepů bylo ukončeno 20.prosince.  Hrubá stavba ověnčená tradiční májkou byla hotova 19. března 1958. V listopadu téhož roku  provedli topenáři  první zkoušku topného systému školy.

V odpoledních hodinách 26. června 1959 došlo k bouřce a obrovské průtrži mračen, kdy celé okolí školy bylo zaplavené vodou a v suterénu hrubé stavby bylo přes 70 cm vody !  Dokončovací práce pilně pokračovaly tak aby bylo možné školu zkolaudovat o prázdninách a otevřít počátkem nového školního roku. Úspěšná kolaudace nová budovy proběhla 17. srpna a poté následovalo stěhování nábytku. Pomáhali nejen občané z Prosiměřic, ale i pracovníci školy, žáci, prostě všichni aby se stihlo zahájení nového školního roku.

Otevření školy a zahájení vyučování

Slavnostní otevření nové školy bylo 6. září 1959  za účasti široké veřejnosti včetně hostů ze spřátelené obce Zelenče ze Slovenska . Předseda MNV Alois Švrček přestřihl pásku u vchodu školy a předal školní budovu  řediteli Stanislavu Bláhovi. Pravidelné vyučování bylo zahájeno druhý den -  7. září 1959.

Počátkem jara navázalo ředitelství školy v Prosiměřicích přátelské kontakty  s osemročnou  školou v Zelenči u Trnavy. Ve dnech 24. - 25. dubna navštívila 120 členná delegace učitelů, rodičů a  žáků Zeleneč, kde  s úspěchem sehráli žákovské divadelní představení a večer vystoupili členové divadelního souboru v Prosiměřicích se hrou Babička je formát. Občané Zelenče připravili pro všechny skvělé srdečné , přátelské přijetí a pohoštění.

22. května přátelé ze Zelenče návštěvu oplatili, žáci sehráli rovněž divadelní představení v kulturním domě. Zajímavostí je , že mezi dětskými herci vynikal  syn učitele z družební školy Jozef Bednárik. Spřátelil se s autorem této brožurky a stejně tak i rodiče obou chlapců . Jojo měl již tehdy velmi vyhraněný životní cíl - být hercem.  Jeho talent, píle a usilovnost byla korunována úspěchem. Jozef Bednárik hrál v mnoha  představeních divadel doma i v zahraničí, ve filmu a  televizi. Později se věnoval plně režii v níž dosáhl evropského věhlasu, především divadelními inscenacemi a v  poslední době operních představení. V letošním roce (1999)  slaví úspěchy s režií Rusalky a Carmen. Velmi výrazně ovlivňuje současnou slovenskou a českou divadelní tvorbu. Můžeme říci, že jedny z prvních divadelních  krůčků slovenského herce a slavného režiséra byly právě v Prosiměřicích.

V dalších létech se postupně dokončovala celá řada prací v okolí školy . Výsadba zeleně, budoval se školní pozemek, bazén , fotbalové hřiště včetně volejbalového a basketbalového. Na většině těchto prací se brigádnicky podíleli  učitelé, žáci a místní občané. Ředitelství školy pořádalo i různé besedy a akce nejen pro žáky, ale i pro veřejnost.

Zajímavou akcí byl například  večer 24. června 1961 kdy mezi občany v rámci  týdne afrických národů zavítal student z republiky Mali. Besedy před novou školou se zúčastnilo 180 občanů. Student Kouyaté Souleymane mluvil dobře česky. Bylo to snad první setkání občanů a žáků s černochem.

Od 1. září 1964 byla ve škole zřízena funkce skupinového vedoucího pionýrské organizace . Prvním skupinovým vedoucím se stal František Růžička a od roku 1967 byl vystřídán Jiřím Březovským. Poté zde působila řada dalších skupinových vedoucích až do roku 1990, kdy pionýrská skupina „Zoji Kosmoděmjanské“ zanikla.

V  roce 1964 byla založena a působila ve škole dětská pionýrská dechová kapela pod vedením místního hudebníka Václava Melána.  Náměstek ministra národní obrany generál Janko věnoval souboru vyřazené hudební nástroje Ústřední hudby čsl. Armády. Hudební soubor od počátku roku 1967 pod vedením učitelů J. Březovského a J. Poláka se aktivně zúčastňoval všech významných akcí v obci i okolí, několikrát vystupovali i v okresním městě  Znojmě. Postupným odchodem dětí i spolupracovníků kapela v roce 1976 zanikla.

V zimních měsících roku 1967 byla ve školní budově provedena adaptace školní jídelny a kuchyně v suterénu školy. Stavební úpravy provedli pracovníci státního statku Oseva se sídlem v Prosiměřicích, ale brigádnicky se velmi podíleli i učitelé V. Skopalová, S. Bláha, L. Kuřátko, R. Dvořák, M. Kotoučková . Tím skončilo přecházení dětí do jídelny umístěné v přízemí budovy bývalé staré školy u kostela. Přesídlilo tam ředitelství státního statku Oseva.

Ke zrušení jednotřídní školy v Kyjovicích došlo 1. září 1974 a děti byly zařazeny do úplné ZDŠ v Prosiměřicích. Postupně podobný vývoj postihl i další školy v Banticích, Lechovicích , Stošíkovicích , Vítonicích a Těšeticích. Zůstaly pouze školy 1. - 4. v Práčích a Oleksovicích . Do Prosiměřické ZŠ dojížděli a dodnes dojíždějí žáci z Bantic, Kyjovic, Lechovic, Oleksovic, Práčí, Stošíkovic, Těšetic a Vítonic.

Podle tohoto vývoje se měnil i počet žáků . Do školy v Prosiměřicích, kam docházelo až přes čtyři sta žáků, je stav v posledních létech přibližně od 250 do 350 žáků.

Ve škole úspěšně pracovaly zájmové kroužky: dramatický, fotografický, pěvecký, dopravní, branný a celá řada sportovních.